Pravčickou bránu a celý NP České Švýcarsko by chtěl vidět každý, proto je to taky velmi atraktivní turistická destinace, ale pokud si to chcete užít, tak rozhodně ne v létě, protože to je tam doslova hlava na hlavě. My jsme se rozhodli se tam podívat v zimě, bohužel nám plány překazila pandemie, a tak jsme museli lehce improvizovat.

Vzhledem k uzavřeným ubytovacím zařízením a přísným podmínkám pro nocleh v NP jsme se rozhodli tam strávit pouze jednu noc a druhou již mimo. Pro naše účely jsme naštěstí našli perfektní boudu na mapách a už jsme jen doufali, že v realitě bude vypadat alespoň tak, jako na fotkách z mapy.

1. den - Pravčická brána a Rudolfův kámen

Vyrazili jsme v pátek ráno z Plzně vlakem do Děčína, odkud jsme jeli autobusem až do Hřenska pod Pravčickou bránu. Po výstupu z autobusu jsme se vydali po svých směr první zastávka - Pravčická brána. Od našeho výchozího bodu byla naštěstí vzdálená pouze 2 km. Počasí nebylo nejhorší, lehce sněžilo, ale nic co by nám nějak vadilo, na takové podmínky jsme byli připraveni. Zhruba po půl hodině se nám naskytl pohled na majestátní Skalní bránu v jejímž okolí nikdo nebyl, takový pohled si opravdu jen tak nikdo neužije. Když jsme konečně prošli celou Pravčickou bránu a přilehlé vyhlídky, vydali jsme se dál na cestu. Naším cílem byl Rudolfův kámen, kde jsme měli v plánu nocovat. Po cestě jsme viděli krásnou přírodu pokrytou včetně nádherných pískovcových úkazů, dokonce jsme viděli i kamzíky. K místu přespání jsme dorazili krátce před pátou, což v našem případě na začátku ledna znamenalo, že byla docela tma a ještě nás čekal samotný výstup na Rudolfův kámen, který by za normálních podmínek nebyl až tak složitý, ale s 20kg batohem na zádech a zmrzlou půdou pod nohama to bylo docela zajímavé. Nakonec jsme se úspěšně vydrápali až nahoru, zalezli do boudy, ve který někdo zapomněl zavřít okna, takže na polovinu celé podlahy pokrýval sníh. Teplota okolo -12° C nás motivovala rychle uvařit večeři a jít spát. Noc byla poněkud klidná, do příbytku sice trochu foukalo, ale to nás v pohodlí spacáku nijak neobtěžovalo.

2. den - Soutěska úzké schody a Vlčí hora

Druhý den ráno jsme vylezli ven z příbytku a vzhledem k tomu, že jsme včerejší den přišli až za tmy, poprvé jsme uviděli nádherný výhled na celé České Švýcarsko, což nám tedy nevydrželo moc dlouho, protože nás zima opět zahnala zpět do boudy, kde jsme uvařili snídani. Po snídani jsme zabalili nocleh, oblékli se a vyrazili ven si užít výhled, samozřejmě pořídit nějaké fotky a vydat se dál. Cesta dolů byla po zmrzlých kamenech, studeným železe a kluzkých žebřících dost adrenalinová, ale nakonec jsme to vše ve zdraví přežili. Po cestě nás čekala Soutěska Úzké schody, ke které jsme také zaneldouho dorazili. Největší potíže mně osobně činil žebřík v úzké průrvě ve skalách, kde jsem si musel sundat batoh, abych vůbec prolezl. Nakonec se to vyplatilo, protože výhled z vrcholků skal byl opravdu úchvatný. Když jsme vyšli ze skal a NP, vyskytla se před námi nádherná vesnice plná původních domů, a tak jsme ještě po cestě na Vlčí horu obdivovali místní architekturu. Na Vlčí horu jsme dorazili narozdíl od předchozího dne ještě včas. Jako nocleh nám posloužil turistický altán, jehož vchod jsme zabarikádovali celtou a vnitřní teplota se tak díky našemu funění zvedla o pár stupňů a dalo se tam existovat pouze v mikině. Na stole jsme uvařili večeři a pak se vrhli spát na improvizované lůžko vytvořené ze 2 lavic.

3. den - Cesta do Rumburka a domů

Poslední den ráno jsme se vzbudili opět do krásného dne, uvařili jsme snídani, uklidili nocleh a celtu, vrátili altán do původního stavu a vydali se na cestu. Přes noc napadlo jetě několik cm sněhu, a tak jsme brázdili krajinou a čerstvým sněhem směr Rumburk. Naše cesta vedla po nádherných lukách a okolí působilo jako z pohádky. Cesta se po chvíli přesunula do lesa, kde jsme potkali i běžkaře. Oproti předchozím dnům cesta byla bez větších stoupání a klesání, takže jsme po 2 hodinách dorazili do Rumburka, kde jsme si opět dopřáli plechovku piva na místní benzínce a při čekání na vlak jsme se zahřáli zbytkem čaje z termosky. Cesta vlakem připomínala chvílema film Polární expres, protože čerstvě zasněžená krajina byla opravdu kouzelná. Domů jsme nakonec dorazili bez větších potíží naplněni skvelými zážitky z Českého Švýcarska BEZ lidí.